Konečně jsme se po
delší době sešli, abychom pokračovali v kampani deskové hry
Descent.
Minule jsme ukončili
naše putování při pomoci se záchranou drahocenných zásob jídla
,které se snažili ukrást proradní skřeti. Nakonec nás krví
zbrocený vesničan informoval, že byl unesen hluboko do podzemí
jeho bratr Bedřich. Samozřejmě jsme se rozhodli ho zachránit ze
spárů zla.
Sezení druhé.
Kampaň. Scénář 2. Mapa třetí. TLUSTÝ GOBLIN
Vstoupili jsme do
podzemí a uvítala nás ponurá blikající záře pochodní. Všude
bylo cítit vlhko a plíseň. Na podlaze a v rozích chodby se bělelo
mnoho kostí zvířat a dávno padlých bojovníků. Zřejmě tu
nejsme prvními návštěvníky. Ze předu se ozývalo podivné
pleskání. Trpaslík Grisban vytáhl válečnou sekeru, hřbetem
ruky si otřel slinu a vrhl se s křikem vpřed. Paladin Avric a
Necromantka Tarha si vyměnili ustarané pohledy a pustili se za
trpaslíkem. Za ohybem chodby na ně již čekali obří pavouci.
Grisban prvního
pavouka rozťal sekerou na dvě půlky. Než se však stihl pokochat
pavoučí anatomií, druhý pavouk na něj zákeřně skočil. Dvě
zářící oči a kusadla plná jedu se nebezpečně přibližovala k
trpasličí hlavě. Zapraskal ozón a pavouka zasáhla Tarhina
magická střela. Pavouk odletěl od Grisbana a rozprskl se na
protější zdi. Mezitím Avric odrážel útoky zákeřných pavouků
svým těžkým štítem. Druhou rukou rozséval mezi pavouky smrt
svou palicí. Jen pár úderů srdce a bylo po všem.
Všude se válela
ještě cukající se pavoučí těla. Podlaha byla pokryta odporným
hnisem.
Hrdinové si dopřáli
kratičký oddech. ,,Dělá se mi z toho nablití," prohlásila Tarha. ,,Raději půjdeme dál."
Konec chodby byl
ukončen bytelnými dřevěnými dveřmi, podle skučení a vrčení
jsme poznali, že na druhé straně někdo je. Avric se
již natahoval po klice, když Tarha vykřikla: „Ještě
moment!“Začala mumlat podivná slova a mávat ve vzduchu magickou
holí. Oči se jí temně zaleskly. Něco se začalo v rohu
místnosti pomalu odlepovat od země. Všudypřítomné kosterní
pozůstatky se vlivem ponuré magie začaly pomalu spojovat
dohromady.
Netrvalo dlouho a
byl tu oživlý bojovník. „Nesnáším, když to dělá,“prohlásil Grisban. „ Tak teď jim konečně můžeme nakopat
zadky! Vykopni ty dveře Avricku.“ Řekla Tarha.
Dveře nebyly tak
bytelné, jak se zdálo a pod Avricovou okovanou botou zapraskaly a
rozletěly se na kousky.
Vrčení a
slintající smečky nemrtvých psů nás přesvědčilo, že asi
nemají přátelské úmysly.
Nemrtví skeleton
přezdívaný Eda se mezi ně beze strachu vrhnul a začal je cupovat
na krvavou kaši. „ Kokýnko!“ Zaburácel Avric a rozdrtil lebku
poslednímu ze psů.
Po boji s mrtvými
domácími mazlíčky jsme již normálně otevřeli další dveře
ústící do další chodby, kde se nám naskytl pohled na několik
skřetů táhnoucích postavu s pytlem přes hlavu. Zřejmě nějaký
vězeň. Skřeti vypadali dost překvapeně, když Grisban sekerou
amputoval hlavu prvnímu z nich.
Překvapení trvalo
i ve chvíli, kdy se mezi ně vrhl nemrtvý Eda.
Když Eda dvěma z
nich rozlousknul hlavy o sebe jako ořechy, poslední skřet si
pravděpodobně uvědomil, že mu jde o život a poslal směrem k
hrdinům střelu z luku. Střela se bez zjevného účinku odrazila
od zdi a skřet z ječením utekl dále do chodby. Vězeň si stáhl
pytel přes hlavu a se slzami v očích a se slovy díků nám
prozradil, že on Bedřich není. Co teď? Velmi rychle jsme se
rozhodli pronásledovat utíkajícího skřeta a pokračovat
chodbou, kterou utekl.
Mučírna byla prostorná.
Dva velké stoly
pokryté čerstvou krví naznačovaly, že skřeti s mučením
nezahálejí.
Z rohu se ozvalo
pochechtávání. „ Ha, tak to jsou oni? Hrdinové?“
Odporně tlusté
stvoření s groteskní helmou se pomalu sunulo směrem k nám. Tvor
za sebou táhnul velkou zubatou sekeru, která skřípala na
kamenech. ,, Jsem Splig. Král všech goblinů. Pokloňte se, nebo
zemřete."
Avric se usmál.
Nutno říci, že
boj to nebyl jednoduchý. Na to, že Splig připomínal žok , se
pohyboval s nebývalou rychlostí. Rána střídala ránu, jiskry
létaly jako o ohňostroji. Boj byl vyčerpávající. Nakonec se nám
podařilo Spliga porazit, ale ne však zabít. Téměř nadlidskou
rychlostí se okolo nás prosmýkl a byl pryč. Směr jeho úprku
naznačovala jen hnědá fekální skvrna na podlaze. Než nám
úplně zmizel, stačil ještě pohrozit, že naše setkání není
poslední.
Při průzkumu
zbytku podzemí jsme v jedné kobce nalezli hledaného živého Bedřicha.
Úkol byl tedy
splněn a mi jsme se vydali společně s Bedřichem na zpáteční
cestu do města Arhinn.
Sezení druhé.
Kampaň. Scénář 3 Mapa první. DAERINOVA TVRZ.
Naše další
dobrodružství mělo být u Daerinivy tvrze. U této tvrze se prý
poslední dobou houfují podivná monstra.
Na místo jsme
dorazili s posledními zbytky denního světla.
Silueta tvrze
zakrývala menší vesnici ,která se rozprostírala pod ní. Z
vesnice šel kouř a bylo slyšet lidský křik.
Snad nejdeme pozdě.
Úkol byl jasný,
ochránit vesničany a zapálit signální pochodně a tím upozornit
obránce tvrze.
Byl to dlouhý večer
a ještě delší noc. Plná křiku, lidí a řevu nestvůr. Z lesů
okolo tvrze vycházely monstra snad od samotných bran pekelných.
Znovu a znovu jsme nořili své zbraně do jejich těl, znovu a znovu
přicházeli ze všech směrů. Byli jsme podobni skalám, o které se
tříští nekonečný příboj.
No a pak bylo
najednou po všem. Všechny pochodně hořely. Všude zavládlo ticho
rušené bušením našich srdcí a přerývavým dechem.
Jenže to nebyl
konec.
Otrhaní a unavení
stojíc na mrtvolách nepřátel jsme uslyšeli dunění bubnů
bitvy.
Započal hlavní
útok na pevnost.