pondělí 27. února 2017

Descent Kampaň

Konečně jsme se po delší době sešli, abychom pokračovali v kampani deskové hry Descent.
Minule jsme ukončili naše putování při pomoci se záchranou drahocenných zásob jídla ,které se snažili ukrást proradní skřeti. Nakonec nás krví zbrocený vesničan informoval, že byl unesen hluboko do podzemí jeho bratr Bedřich. Samozřejmě jsme se rozhodli ho zachránit ze spárů zla.
















Sezení druhé. Kampaň. Scénář 2. Mapa třetí. TLUSTÝ GOBLIN

Vstoupili jsme do podzemí a uvítala nás ponurá blikající záře pochodní. Všude bylo cítit vlhko a plíseň. Na podlaze a v rozích chodby se bělelo mnoho kostí zvířat a dávno padlých bojovníků. Zřejmě tu nejsme prvními návštěvníky. Ze předu se ozývalo podivné pleskání. Trpaslík Grisban vytáhl válečnou sekeru, hřbetem ruky si otřel slinu a vrhl se s křikem vpřed. Paladin Avric a Necromantka Tarha si vyměnili ustarané pohledy a pustili se za trpaslíkem. Za ohybem chodby na ně již čekali obří pavouci.

Grisban prvního pavouka rozťal sekerou na dvě půlky. Než se však stihl pokochat pavoučí anatomií, druhý pavouk na něj zákeřně skočil. Dvě zářící oči a kusadla plná jedu se nebezpečně přibližovala k trpasličí hlavě. Zapraskal ozón a pavouka zasáhla Tarhina magická střela. Pavouk odletěl od Grisbana a rozprskl se na protější zdi. Mezitím Avric odrážel útoky zákeřných pavouků svým těžkým štítem. Druhou rukou rozséval mezi pavouky smrt svou palicí. Jen pár úderů srdce a bylo po všem.




Všude se válela ještě cukající se pavoučí těla. Podlaha byla pokryta odporným hnisem.
Hrdinové si dopřáli kratičký oddech. ,,Dělá se mi z toho nablití," prohlásila Tarha. ,,Raději půjdeme dál."

Konec chodby byl ukončen bytelnými dřevěnými dveřmi, podle skučení a vrčení jsme poznali, že na druhé straně někdo je. Avric se již natahoval po klice, když Tarha vykřikla: „Ještě moment!“Začala mumlat podivná slova a mávat ve vzduchu magickou holí. Oči se jí temně zaleskly. Něco se začalo v rohu místnosti pomalu odlepovat od země. Všudypřítomné kosterní pozůstatky se vlivem ponuré magie začaly pomalu spojovat dohromady.
Netrvalo dlouho a byl tu oživlý bojovník. „Nesnáším, když to dělá,“prohlásil Grisban. „ Tak teď jim konečně můžeme nakopat zadky! Vykopni ty dveře Avricku.“ Řekla Tarha.


Dveře nebyly tak bytelné, jak se zdálo a pod Avricovou okovanou botou zapraskaly a rozletěly se na kousky.
Vrčení a slintající smečky nemrtvých psů nás přesvědčilo, že asi nemají přátelské úmysly.
Nemrtví skeleton přezdívaný Eda se mezi ně beze strachu vrhnul a začal je cupovat na krvavou kaši. „ Kokýnko!“ Zaburácel Avric a rozdrtil lebku poslednímu ze psů.

Po boji s mrtvými domácími mazlíčky jsme již normálně otevřeli další dveře ústící do další chodby, kde se nám naskytl pohled na několik skřetů táhnoucích postavu s pytlem přes hlavu. Zřejmě nějaký vězeň. Skřeti vypadali dost překvapeně, když Grisban sekerou amputoval hlavu prvnímu z nich.

Překvapení trvalo i ve chvíli, kdy se mezi ně vrhl nemrtvý Eda.
Když Eda dvěma z nich rozlousknul hlavy o sebe jako ořechy, poslední skřet si pravděpodobně uvědomil, že mu jde o život a poslal směrem k hrdinům střelu z luku. Střela se bez zjevného účinku odrazila od zdi a skřet z ječením utekl dále do chodby. Vězeň si stáhl pytel přes hlavu a se slzami v očích a se slovy díků nám prozradil, že on Bedřich není. Co teď? Velmi rychle jsme se rozhodli pronásledovat utíkajícího skřeta a pokračovat chodbou, kterou utekl.



Mučírna byla prostorná.
Dva velké stoly pokryté čerstvou krví naznačovaly, že skřeti s mučením nezahálejí.
Z rohu se ozvalo pochechtávání. „ Ha, tak to jsou oni? Hrdinové?“
Odporně tlusté stvoření s groteskní helmou se pomalu sunulo směrem k nám. Tvor za sebou táhnul velkou zubatou sekeru, která skřípala na kamenech. ,, Jsem Splig. Král všech goblinů. Pokloňte se, nebo zemřete."
Avric se usmál.
Nutno říci, že boj to nebyl jednoduchý. Na to, že Splig připomínal žok , se pohyboval s nebývalou rychlostí. Rána střídala ránu, jiskry létaly jako o ohňostroji. Boj byl vyčerpávající. Nakonec se nám podařilo Spliga porazit, ale ne však zabít. Téměř nadlidskou rychlostí se okolo nás prosmýkl a byl pryč. Směr jeho úprku naznačovala jen hnědá fekální skvrna na podlaze. Než nám úplně zmizel, stačil ještě pohrozit, že naše setkání není poslední.
Při průzkumu zbytku podzemí jsme v jedné kobce nalezli hledaného živého Bedřicha.

Úkol byl tedy splněn a mi jsme se vydali společně s Bedřichem na zpáteční cestu do města Arhinn.

Sezení druhé. Kampaň. Scénář 3 Mapa první. DAERINOVA TVRZ.



Naše další dobrodružství mělo být u Daerinivy tvrze. U této tvrze se prý poslední dobou houfují podivná monstra.
Na místo jsme dorazili s posledními zbytky denního světla.
 Silueta tvrze zakrývala menší vesnici ,která se rozprostírala pod ní. Z vesnice šel kouř a bylo slyšet lidský křik.
 Snad nejdeme pozdě.

Úkol byl jasný, ochránit vesničany a zapálit signální pochodně a tím upozornit obránce tvrze.

Byl to dlouhý večer a ještě delší noc. Plná křiku, lidí a řevu nestvůr. Z lesů okolo tvrze vycházely monstra snad od samotných bran pekelných. Znovu a znovu jsme nořili své zbraně do jejich těl, znovu a znovu přicházeli ze všech směrů. Byli jsme podobni skalám, o které se tříští nekonečný příboj.
No a pak bylo najednou po všem. Všechny pochodně hořely. Všude zavládlo ticho rušené bušením našich srdcí a přerývavým dechem.
Jenže to nebyl konec.
Otrhaní a unavení stojíc na mrtvolách nepřátel jsme uslyšeli dunění bubnů bitvy.

Započal hlavní útok na pevnost.