Posekanec Noční Můra 2

Byla to hrůza. Vše bylo od krve. Okamžitě se mi zvedl žaludek. Měl jsem co dělat, abych udržel obsah žaludku.
Špalek byl jako od řezníka.
 Všude zaschlá krev a pod špalkem... můj bože vypadalo to jako lidská ruka.
Vyběhl jsem ven ze stodoly, kde jsem se zhluboka nadechl toho hnusného kouře.
Znovu se mi zvedl žaludek.
Už se mi začalo rozsvěcet. Oni to na mě narafičili. To jim je podobné. Ale fakt se jim to povedlo a já jim to sežral i s navijákem. Teď se někde za oknem zalykají smíchy a řvou až do slz.
Odhodlán říci jim, že to bylo opravdu dost trapný, jsem vstoupil do chalupy.

Ohó, vy jste nacákali tu červenou barvu i na zeď a na dveře. Fajn, ale já to uklízet nebudu. Otevřel jsem dveře do herny. Nikdo tam nebyl, jen rozházené věci všude po stolech. Docela mě zarazilo, že kamna byla vyhaslá. No nic, tak jsou asi v kuchyni.
Otevřel jsem dveře do kuchyně...
Kuchyň je docela velká prostorná místnost, kde jsou lavice a stoly tak pro 20 lidí.
 Na lavici před kamny něco leželo. Udělal jsem fatální chybu. Šel jsem zjistit, co to je.
Lidské tělo.
Byl to Zdendalíný nebo alespoň to co z něj zbylo. Poznal jsem to ale jen proto, že jsem poznal cáry jeho tmavě zelené bundy.
Na několika místech bylo tělo úplně rozedráno a v obličeji dokonce, k mému naprostému zděšení, neslo stopy po lidských zubech.
V hrudi mu zela velká rána.
Oběd šel ven okamžitě. Dávil jsem se a dávil. Po zádech mi rychle začaly stékat krůpěje strachu.
Hrůza, šílenství.
Moje mysl to nedokázala přijmout. Začal jsem  po chatě běhat jako smyslů zbavený blázen.Chaoticky jsem vymýšlel co dělat. Policie? Telefon byl bez signálu.
Jediné co mě napadlo, bylo utéct někam hodně daleko.

Vyběhl jsem před chatu, kde jsem padl na kolena a znovu zvracel, až jsem neměl co, jen jsem dávil šťávy. Bylo to jak ve zlém filmu. Rozhlížel jsem se kolem sebe a horečně těkal hlavou.Když jsem si všiml, že ta doutnající hromada není plná šatů, ale ohořelých lidských těl, začalo toho být trochu moc.
To už má strachem a děsem rozpolcená mysl nepřijala a já ztratil vědomí.

Muselo to být jen pár vteřin, když jsem znovu otevřel oči a zjistil, že to není noční můra ale realita.
Sebral jsem sílu přinutit zmučenou mysl, aby začala znovu řídit mé tělo a posadil se.
Seděl jsem tam na zmrzlé, mokré zemi a jen tak se díval do prázdna. Neschopen pochopit a přijmout všechno kolem.
Okolní ticho působilo jako gilotina strachu, která čeká jen na to, aby mi mohla utnout hlavu.
Najednou mě polila hrůza. S mrazením v zádech jsem se přinutil podívat k lesu.
Na vteřinu mnou projela vlna naděje a úlevy, že je konec, ale vzápětí rychle vymizela jako blesk.
To co se ke mně blížilo, už nebyli mí přátelé, ale pokřivené karikatury všeho lidského.
Jejich pohyby byly trhavé a nepřirozené. Jejich oči byly mrtvé.
Polámané končetiny, strnulé, sinalé tváře bez života, vyceněné zuby v ústech, která mnohdy neměla dolní čelist.

Pojala mě naprostá, nekonečná a spalující hrůza.
Z posledních sil příčetnosti jsem se dal na zběsilý útěk temným lesem pryč. Daleko, co nejdál na konec světa Hlavně pryč. Pryč od toho místa děsu.

To jsou mé poslední řádky.
Někdo chytrý rozhodl, že mi vezme tužku i papír. Prý mi to pomůže při terapii.
Na oknech jsou mříže.
Denně polykám hrsti podivných pilulek.
Nikdo mi nevěří...
Oči, ty jejich oči na které musím pořád a stále myslet.
Dal bych si cigáro.  
  

Posekanec Noční Můra

Oči, ty jejich oči na které musím pořád a stále myslet. Nehledě na to, že má mysl už dávno pozbyla jakékoli příčetnosti, jejich pohled se mi neustále vypaluje do hloubky mého mozku.

Jsem tu zavřený už několik dní.
Bílé peklo je stále nesnesitelnější.
Dokonce mi zakazují i kouřit. To je jediné, co mě ještě udržuje při smyslech.
Teď, když o tom všem přemýšlím, i když je těžké hovořit o racionálním myšlení, všechny mé vzpomínky začínají být dosti neostré až zamlžené.
Možná jednou zapomenu, i když o tom pochybuji.

Pravidelně každého půl roku organizujeme s partou přátel herní víkend na chatě uprostřed hlubokých lesů nedaleko vesničky jménem Budislav.
Sejdeme se, hrajeme všeiljaké hry, povídáme, vyprávíme. Prostě trávíme společný čas.

Tentokrát byl termín našeho společného víkendu posunut až na dost pozdní termín. A to polovinu prosince. Ke všemu jsem ještě nemohl na celý víkend a bohužel jsem mohl dojet až v sobotu večer.

Protože je chata na docela odlehlém místě a v prosinci je už docela zima, měl jsem obavy, že to nebude úplně jednoduché. Přece jenom se chata nedá moc dobře vytopit. Až na jednu místnost, ale do té se bohužel na noc všichni nevejdeme.
Jak se přibližoval datum mého odjezdu, všechny chmury se pomalu vytrácely a já se začal nedočkavě těšit. Když přišel den odjezdu, měl jsem už vše připraveno. V práci jsem ten den skončil kolem šesté večerní, rychle doběhl domů pro batoh, pak na autobus a hurá na Posekanec. Zdali vše dopadne tak jak má, kolem osmé budu ve Skutči, tam přesednu na autobus směr Budislav a kolem deváté budu na zastávce odkud je to 3km pěšky lesem na chatu.
Vše šlo podle plánu a já ve Skutči nasedal do poloprázdného autobusu, ze kterého vystoupím za necelou hodinu u zastávky v lese.
Čas plynul a já s nepřítomným pohledem upřeným do okolní temné krajiny přemýšlel, co budeme hrát a co kamarádi, jak se asi mají. Najednou jsem si všiml, že jsem v autobuse zůstal jen já a řidič.
Světla autobusu se začala odrážet od prvních stromů a já věděl, že jsme na místě.
Se zasyčením se za mnou zavřely dveře. Autobus s burácením odplul do tmy a já zůstal na zastávce zcela sám. Podle hodinek bylo po deváté. Hodil jsem si na záda batoh, zapnul těsněji bundu a vydal jsem se po cestě do chřtánu nočního lesa.
Asi po kilometru mé pomalé chůze začalo pršet. Začal foukat ostrý vítr, který mi hnal kapičky deště do obličeje. Teplota rychle klesala k nule. Prostě paráda.
Celý zmrzlý jsem vytáhl z kapsy ošoupanou krabičku camelek a jednu si zapálil. Schovával jsem si je na tuhle příležitost a teď mi přijde jedna vhod.
Za několik okamžiků jsem došel na rozcestí, které je zhruba v polovině mé cesty. Při překračování obzvláště velké kaluže mi podjela noha a celý jsem se vyválel v bahně. Při vstávání z bahenní pasti jsem měl pocit, jako bych zaslechl podivné, pleskavé zvuky a podivné mručení.
Docela mě to vylekalo.
Sám v lese v takovém počasí...
Přes cestu přeběhlo divoké prase a já s úlevou i trochu ironickým úsměvem na téma, to jsem ale hrdina, klesl zpět na zem.
Když jsem asi po půl hodině po pravé straně míjel polozamrzlý rybníček, docela se mi ulevilo. Už jsem byl téměř u konce.
Kousek od chaty mě udeřil do nosu podivný nasládlý kouř. Mezi stromy prosvítaly už světla chalupy zamlžené kouřem. První co mi vytanulo na mysli, že se kamarádi asi snaží roztopit kamna.
Bylo nápadné, že uprostřed prostranství před chatou něco doutná. Pravděpodobně hromada starých hadrů. Od toho ten hrozný smradlavý kouř. Dveře do chalupy i do stodoly byly otevřené dokořán. V chalupě se všude svítilo.
Cosi mě na těch vratech od stodoly upoutalo natolik, že jsem vytáhl a rozsvítil baterku a vlezl dovnitř. Poslední věc co mi vytanula na mysli, byla divná myšlenka, že si to s tím divokým prasetem nechám pro sebe.


 
    


 
 

Sobotní hraní Deskových her

Před čtrnácti dny v sobotu 14.11 se uskutečnilo malé hraní. Hráli jsme Piráty a Summoner wars.

 Piráti

Piráty jsme hráli jako zkušební hru. Zvolili jsme námořní  bitvu na 20 bodů.
Tři menší anglické lodě proti dvěma větším španělským lodím.
 Bitva byla docela rychlá, během několika kol šly anglické lodě ke dnu. Sice se snažily manévrovat a uhýbat, ale proti těžším Španělům neměly moc šancí.
Na tomto příkladu lze jasně vidět, že malé lodě jsou spíše na přepravu materiálu či zlata. Jsou poměrně agilní a rychlé a mají větší nákladový prostor. Silně však pokulhávají v soubojích, posádka je většinou malá a děla jsou slabá s malým dostřelem.  

 

Summoner wars

Zasedli jsme proti sobě v barvách Orků z Tundry a Fénixovích Elfů. Tentokrát byla bitva velmi vyrovnaná a hráč (Vítek) prohrál s Orky jen v podstatě o jednu kartu.
To mě vede k myšlence, že každá strana má svou strategii a pokud se ta strategie dobře zahraje, má každý šanci. Na druhou stranu je tu stále velký faktor náhody, co přijde na ruku za karty a co padne na kostkách při soubojích. Tak že si člověk nemůže být nikdy ničím jist.

Vrba 

Chata v Temném Hvozdu

Před čtrnácti dni jsme s pár kamarády a s našimi dětmi vyrazili na přenocování do chaty v lesích nedaleko Brlenky. Chata byla uprostřed lesa a nevedla k ní žádná cesta. Ten den skoro celý propršel a na večer padla všude mlha. Počasí jako stvořené k přenocování v chatě uprostřed lesů.
 Když jsme přijeli k místu, kde končí civilizace a odkud se muselo na místo dojít pěšky, začalo se smrákat.
Po zhruba jednom kilometru chůze lesem, jsme spatřili v mlze jakýsi obrys. Když jme přišli blíž, zjistili jsme, že je to opravdu ona. Celé místo působilo značně tajemně a ponuře. V lese uprostřed mlhy stála naše chata, atmosféra se dala krájet.

Objekt není vybaven ani vodou ani elektrikou, takže jsme si svítili svíčkami a petrolejovými lampami. Spí se na hoře v patře na matracích.
 Po naštípání dřeva jsme rozdělali oheň v kamnech a hned bylo trochu veseleji.
Při světle petrolejek a praskání ohně v kamnech jsme povečeřeli a zahráli pár pěkných her z dětmi.
Po zahnání dětí do pelechu jsme na stůl rozložili Karetní hru Pán Prstenů.

Hra je to karetní a její velká výhoda je alespoň podle mě v tom, že hráči hrají společně proti hře. Ilustrace jsou překrásné a dotvářejí tak super atmosféru celé hry. Já, jako velký fanoušek Tolkiena a jeho díla, ji považuji za klenot mezi karetními hrami.

Hru jsme zahájili prvním scénářem s názvem Stezka Temným hvozdem.
Družina vašich dobrodruhů je vyslána králem Thranduilem s urgentní zprávou do Lórienu za paní Galadriel.
Hrdinové musí projít na své strastiplné pouti Temným hvozdem. Musí však pospíchat, protože Temný hvozd je temné a děsivé místo.
První scénář je poměrně jednoduchý, ale dokáže potrápit. Zejména když neprozkoumáváte lokace dost rychle, nepostupujete dostatečně rychle scénářem nebo karta Dítě Ungolianty přijde do hry moc brzo.
Nakonec se nám tento scénář podařil ve třech hráčích zvládnout poměrně dobře.

Statistiky
Vlastík: Legolas, Gimli, Thalin
Jarda: Aragorn, Theodred, Denethor
Pavel: Dunhere, Eowin, Eleanor
Kola: 4
Celkové skóre 136 bodů

Následoval druhý scénář Po Proudu Anduiny. Ten je už tvrdšího ražení. Vaši hrdinové, po té co vyšli z temného hvozdu na břehy řeky Anduiny, se nalodí na vor a plaví se po proudu řeky.
Tento scénář nám dal již trochu zabrat. Jednak Horský obr na začátku scénáře byl dost tuhý protivník a pak nám dost komplikovaly situaci karty zrad, které nás neustále trestaly za vyšší ohrožení. Nakonec se však vše v dobré obrátilo a my jsme si proklestili cestu i  přes konečné přepadení až na břeh.

Statistiky
Vlastík: Legolas, Gimli, Thalin
Jarda: Aragorn, Theodred, Denethor
Pavel: Dunhere, Eowin, Eleanor
Kola:10
Celkové skóre 224 bodů

Závěrem lze říci, že to byl moc pěkný a dobře strávený večer s dobrou atmosférou.

Vrba







    

První Hra

BATTLETECH

Poměrně nedávno jsem oprášil zapomenutou krabici s názvem Battletch. Rozhodl jsem se, že se pokusím na tuto hru navnadit i ostatní.
Ve hře ovládáte mnohasettunové obry zvané Mechy, kteří  jsou vybaveni všemožným arzenálem zbraní. Tyto Mechy se pak postaví proti sobě a bojují ve velkých a nelítostných bitvách.
Hra je docela komplexní a proto jedna bitva, zabere poměrně hodně času. Tři hodiny není problém.
Na druhou stranu to jsou velice dobře strávené tři hodiny.

Na hru jsme se sešli v počtu čtyř hráčů.
Byl zvolen první jednoduchý scénář podle zjednodušených pravidel.

NAŠE PRVNÍ HRA

Cvičný scénář.
Výcvik pilotů mechů je jeden z nejtěžších. Pilotem se může stát opravdu jen málo kdo. Uchazeči musí projít opravdu náročnými zkouškami, kde se ukáže jejich houževnatost, morálka, odvaha a síla.

Vojenská základna na planetě Mall 2. Hvězdné datum   29.11 3039.
Dnes se utkají ti nejlepší adepti budoucích pilotů. Je to pouze simulovaný boj a však každý jejich čin a reakce se podrobně zkoumají porotou a válečnými odborníky.
Bylo rozhodnuto, že boj bude probíhat jako dvě dvojice proti sobě, přičemž každá dvojice bude obsahovat jeden lehký a jeden těžší stroj.
Dvojice byli stanoveny jako stroje:
 
     HER - 25 HERMES II        Hmotnost: 40t  Pilot: Ralf Hugens       Hráč: Vrba
     ENF - 4 R ENFORCER     Hmotnost: 50t  Pilot: Iu Miho              Hráč: Dredrug

     CDA - 2A CICADA          Hmotnost: 40t  Pilot: Vasilii Nagarov  Hráč: Vlastík
     HBK - 46 HUNCHBACK Hmotnost: 50t  Pilot: Alex Bergr         Hráč: Pavel

Popis Bitvy:

Simulátor vybral prostředí podobné Jupiteru 3. Velké nezalesněné pasáže s mnoha kopci a terénními depresemi. S malým výskytem vodní plochy a zalesněných částí.

Hned po inicializaci pilotů a nahrání podmínek pro bitvu se obě dvě skupiny začaly přesunovat k sobě. Když se obři dostali do palebného postavení začala hutná palba. Obři skoro vždy pálili ze všech svých zbraní.
Snažili se naleznout optimální palebné podmínky, které by jim přinesly výhodu v boji.
Jako první byl vyřazen stroj Hermes II, který přišel o obě horní končetiny a všechny zbraňové systémy. Na konec mu byla ustřelena i dolní končetina a tím pro něj boj skončil..
Jako druhý byl vyřazen stroj Cicada, která jakožto lehčí průzkumný stroj byla zasažena plnou salvou do bočního pancíře, který byl již natolik poškozen že neodolal. Poškození přešlo do vnitřních struktur, kde napáchalo takové škody, které nebyly slučitelné s dalším chodem robota.
Dva zbývající roboti již byly značně poškozeni , docházela jim munice, přesto byly stále schopni boje.
Po několika marných pokusech zničit soupeře, kdy robotům došla  munice do většiny efektivních zbraní  byla uznána remíza a nebyl stanoven absolutní vítěz.

Celkové hodnocení.

Bitva byla opravdu napínavá, trvala několik hodin a výsledek byl stejně nejednoznačný.
Zkušenost za tento boj si připisují Pavel 1 bod a Dredrug 1 bod.

Těším se na příští bitvu.

Vrba